Karlův běh 26. 2. 2006


	Home/Aktuálně
	Archiv událostí
	Deníky z cest
	Odkazy
	Kontakty
	O stránce
	Guestbook
	Fotka týdne

MAPA

FOTKY

Karlův běh je opomíjen médii i námi neoprávněně. Při tvorbě laufařského kalendáře se Macek skutečně předvedl a našel termín a místo tohoto závodu (loni webové stránky rozhodně neexistovaly). A protože je Boží Dar coby kamenem dohodil od naší horské chaty, nebylo proč váhat. Přesto se již 35.(!) ročníku zúčastnila pouze loňská ověřená sestava laufařů - já, Macek a Buldok, support nám dělala Dáša s Emou. Nutno podotknout, že jsme si všichni tři utvořili osobní rekordy na 42 km, v Buldově případě si rekord vytvořila spíše kultovní Bába s nůší. V sobotu při tréninku za slunečného počasí se v přemrzlé stopě sklouzla v krosničce i Emice.
V neděli panovalo počasí diametrálně odlišné - sněžení, čerstvý sníh a mínus 12. Klasická předstartovní máza na parkovišti, pár sojek a už se hrnem na startovní louku, kde se připojujem k davu. Startovní rošt má tak sto metrů na šířku, po chvíli se zužuje na cestu se 6-8 stopami a s průstupností trasy tedy není žádný problém. Chlapci to na startu umějí lépe, takže šlapou kus přede mnou, ale mám je na kontakt. Jede se mi pěkně, rychle, v pohodě. Ve sjezdu dojíždím Macka, zdravím ho a předjížím - jedou mi rychleji lyže, ale jenom do zatáčky, kde mi nějakej kolega přišlápnul a vytrhnul hůlku. Pořadatel mi pomáhá a hůlku mi přináší. Následuje stoupání a dlouhá rovinka, na níž opět potkávám Macka, kterému se přihodilo úplně to samé - někdo mu vytrhnul hůlku.
Po rovince následuje dlouhý sjezd, jedu mimo stopu, led je zde rychlejší než ujetý sníh ve stopě a vojíždím spoustu kolegů, mj. i Buldoka, s kterým pak jedem chvíli pospolu. Nemám náladu ani chuť nastupovat, ale při dalším prudším stoupání mě Buld kolegiálně pouští před sebe, a když vidím cestu vzhůru volnou, vyrážím.
Cílová rovinka měří impozantní 2 km a končí na návsi u kostela. My maratónci se těsně před nafukovací bránou stáčíme doprava a zpátky na start a do druhého kola. Máváme na sebe s Buldokem, Macka nikde nevidim. Startovní listina do druhého kola značně prořídla a pamatuju si z ní jen ňákýho urputnýho německýho vousáče, z kterýho se v cíli vyklubal českej vodák a kterej vydává v součinosti se svými běžkami takovej kravál (funění a mlaskání lyží), že po pěti minutách toho mám dost a přeřazuju na vyšší frekvenci myšohryzu. Chvíli se drží, až se obávám, že ho nesetřesu a budu ho muset vzít hůlkou, ale pak se pouští a zase si užívám lesního ticha a vlastního funění.
Celé druhé kolo se snažím dorazit střídající se dvojici soupeřů, což byli prakticky jediní závodníci, které jsem viděl. Nakonec jsem je sice dojel, ale to mě stálo mnoho sil a v cílové rovince mi ukázali záda z hodně velké dálky. Pravda, v dlouhé cílové rovince jsem už jen kontroloval svou pozici a až na "jednoho chrta z první vlny", kterej hledal hodinu hůlku, jsem ji i uhájil. Dojezd na náměstí byl do kopce, ale ještě jsem vydoloval zbytky sil a pro diváky zafinišoval. Výměnou za číslo dostávám keramický hrneček a medaili plus fotku místního obyvatele - stříbrného olympionika Lukáše Bauera. Co mi vyráží dech, je celkový čas 2:45. Odkládám běžky a jdu do stanu na čaj a powerbarky. Chlapci tu jsou cobydup, tombola se nekoná, a tak nás tu již nic nedrží a míříme zpět na chatu a následně do Prahy.
Kdybych měl popsat závod dvěma slovy, zněla by: lesní pohoda. A příští rok znovu na startu!

© Buri

MACEK

Karlův běh je pro mě jedním dlouhým tunelem se slabým světlem na konci. No posudťe: z Prahy vyrážim v sobotu po 18:00, a to přímo z práce. Je tma. Řítím se nocí do Potoka - trochu bloudím - mažeme lyže - ráno mlha, sněží, zataženo - jedu někam, kde jsem v životě nikdy nebyl - sněhové bariéry přes 2 m, nasadim lyže - dovedou mě na start - za minimální viditelnosti vyrážim do nějakého lesa - běžim v lese - běžim v lese - běžim v lese a do kopce - sněží - mlha - vítr - cíl - cesta zpět nějakou krajinou - Potok - (hurá tady to znám), ale brzo vyrážím zpět na Prahu. V Chomutově se rozjasňuje a já se začínám trochu chytat a vidím i něco ze svého okolí. Například s Emičákem jsem se vůbec neviděl (teda ne že by jí to asi vadilo, ale chtěl jsem ji naučit pěknou písničku). Takže pokud si i příští rok dáme Karlův běh, budu mít obnovenou premiéru.
Vlastní závod byl taky lahůdka. Před startem Buldok pořád mele o chcípácích, které je nutno udolat, a kupodivu nemyslí sebe. To, že je situace vážná, potrvzuje carrefour igelitka plná vosků z výprodeje. Svíčka je mrtva - ať žije parafín. Pro jistotu zvolil Buldok opět třetí cestu a nakoupil vosky nekompatibilní prakticky s ničím, co máme. Při mazání řešíme (kupodivu opět Buldok) logický problém, jak namazat lyže a nedotknout se kozy.
No zpět ke konkurenčnímu boji šneků o předposlední pozici - Buldokovi se již nelíbí v nůši :-) Jelikož je nejdrsnější "startoplavec", je okamžitě někde vpředu. Hodlám ho opět zesměšnit, a tak se hrnu s co největším úsilím za ním. Celkem tradičně mě předjíždí Buri, ale ztrácí hůlku, tak se těším, jak mu ujedu :-) Pln nadšení se snažím projíždět několika špuntíky a chytit co nejrychlejší vláček. Nacpu se i před nějakého chlapíka v modrém, kterého trochu zablokuju, ale o moc mu neujedu. V následujícím sjezdu si mě vychutná - a pro mě to znamená cca 3-4minutovou ztrátu při vracení pro vytrženou hůlku a pomalejší část vláčku závodníků. Ano - sledování olympiády přineslo do našeho běžkování několik nových prvků - jízdu ve vláčku a snahu udržet se tahouna vepředu. Někdy bych si chtěl zkusit, jak se někdo přede mnou ve sjezdu tlačí za hůlku.
No ale zpět na trať - Buldok, kterého jsem už viděl, mi ujel, Buri mě předjel - byl jsem nasranej - hůlka v tahu a vůbec nevim, kde jsem. Sunu se vpřed. Nový a padající sníh docela zpomaluje. Na obrátce se pomalu smiřuji a vyhlížím osobu s nůší. Jak se to asi tak dělá? Chytí si mě sama, musím požádat, budu si muset sundat lyže? Může se v nůši jíst? V dálce před sebou však vidím známou potácející se postavičku, možná to nebude s nůší až tak horké. Nebylo. Na občestvovace jsem Buldoka přes jeho veškerou snahu sjel a v následujícím stoupání urval. Sice ne o moc, ale v cíli to nějakou tu minutku hodilo. Jen jsem se nedozvěděl, jak je to s tou nůší. Takže příště určitě.

VÝSLEDKY

jméno + číslo pořadí čas

první 1 1:48:32

Buri 479 108 2:45:40

Macek 481 125 2:54:25

Buldok 480 130 2:56:35

poslední 150 3:51:20

Počasí
oblačno, mírné sněžení, teplota -8

Máza
čekám na Mackovo info

-nahoru-